Problém s kaly je problém, který sužuje průmysl infrastruktury po mnoho let. V procesu boje s kaly se objevilo mnoho metod zpracování kalů. Tyto metody lze rozdělit do dvou kategorií: jednou je systém vytvrzování a opravy měkké půdy in-situ vyvinutý společností Yi Chen Environment, který zpevňuje a opravuje kal in situ; Druhým je tradiční zařízení na úpravu kalu, které se zaměřuje především na zahušťování kalů, dehydrataci, sušení, stabilizaci a spalování. Každá z těchto metod má výhody i nevýhody.
Tuhnutí kalu in situ znamená, že vytvrzovací činidlo je dopravováno do směšovací hlavy a kal je míchán a míchán in situ, aby se vytvořila kompozitní stabilní základní metoda úpravy. Obsah vlhkosti ve vytvrzeném kalu je asi 15%, který lze použít pro pěstování plodin a inženýrské stavby. Implementačním zařízením této technologie je systém vytvrzování měkkých zemin in situ, který se skládá ze zásobníku, inteligentního dávkovacího stolu a míchací hlavy. Výhodou této metody je, že ji lze upravovat in situ bez přepravy a řeší problémy s těžbou kalů, přepravou, stohováním a následnou likvidací. Výborná je únosnost podkladu tvořeného tuhnutím na místě, který lze použít jako základ pro stavbu komunikací, vysokých budov a dalších budov. Nevýhodou je, že zařízení pokrývá velkou plochu, je vhodné pro velkoplošné zpracování kalů a postrádá praktičnost pro malé množství kalu.
Zahuštěním kalu se rozumí odstranění intersticiální vody mezi částicemi kalu a obsah vlhkosti zkondenzovaného kalu je 95 %-98 %, což je ve tvaru tekutiny. Zahušťování kalu většinou využívá gravitační zahušťovací nádrž, která má nízkou spotřebu energie, žádnou spotřebu léčiv a nízké provozní náklady. Se zlepšením požadavků na odstraňování dusíku a fosforu se však odhalují i nedostatky gravitační koncentrace – dlouhá doba a snadné uvolňování fosforu.
